Peptidové bioregulátory jsou velmi krátké peptidy ze dvou až čtyř aminokyselin, které se v předklinickém výzkumu zkoumají jako možné regulátory genové a proteinové exprese. Koncept vznikl v práci Vladimira Chavinsona (v angličtině Khavinson) a jeho kolegů v Petrohradském institutu bioregulace a gerontologie. Mezi nejznámější patří Epithalon, Pinealon, Cartalax a Ovagen. Literatura stojí převážně na buněčných kulturách a zvířecích modelech, ne na klinických důkazech.
V přehledu vysvětlujeme, co bioregulátory jsou, jak je výzkum studuje, čím se jednotliví zástupci liší a jak s nimi zacházet v laboratoři.
Ústřední myšlenka Chavinsonovy školy zní, že velmi krátké peptidy, někdy zredukované na minimální aktivní úsek většího tkáňového extraktu, mohou fungovat jako signální molekuly. Na rozdíl od delších peptidů, které se skládají do složitých prostorových tvarů, jsou bioregulátory tak malé, že se jejich chování v modelech přisuzuje hlavně sekvenci, ne struktuře.
Pro srovnání: BPC-157 má patnáct aminokyselin, peptidy z výzkumu GLP-1 jsou ještě delší. Bioregulátor je dipeptid, tripeptid nebo tetrapeptid.
Výzkum začínal u peptidových extraktů z jednotlivých tkání. Postupně se z nich hledaly co nejkratší úseky, které by v modelech zachovaly popisovanou aktivitu, a ty se pak začaly vyrábět synteticky. Typickým příkladem je Epithalon: podle prací Chavinsonovy skupiny reprodukoval účinky dříve připisované extraktu ze šišinky, včetně změn rytmu melatoninu u starých zvířat. Vedle pojmenovaných bioregulátorů se v buněčných studiích opakovaně objevují i nejkratší fragmenty, například dipeptid KE (Lys-Glu) nebo tripeptidy KED a AED.
Literatura je výrazně předklinická. Opakujícím se tématem je genová a proteinová exprese: studie uvádějí, že krátké peptidy v kultivovaných buňkách zřejmě ovlivňují markery spojené s dělením buněk, jejich diferenciací a buněčným stárnutím. Proto se o celé skupině mluví spíš jako o peptidové regulaci než o konkrétním účinku.
Publikované práce se věnují hlavně těmto oblastem:
Typickými metodami jsou imunofluorescence, konfokální mikroskopie a western blot. Výsledky se uvádějí jako změny v expresi markerů, ne jako zdravotní účinky.
Epithalon, psaný také Epitalon, je syntetický tetrapeptid Ala-Glu-Asp-Gly (AEDG). Vznikl z výzkumu peptidového přípravku z šišinky (epifýzy). Zkoumá se v buněčné biologii a výzkumu stárnutí, zejména v souvislosti s aktivitou telomerázy v buněčných kulturách a s neuroendokrinními drahami spojenými s melatoninem. Je to nejznámější zástupce celé rodiny.
Pinealon je krátký syntetický tripeptid ze skupiny bioregulátorů, studovaný v neurovědním výzkumu, s výzkumnou historií zejména v ruských institucích. Zkoumá se v modelech buněčného a oxidačního stresu v souvislosti s ochranou nervových buněk a jako krátký peptid s vlivem na genovou regulaci.
Cartalax je krátký syntetický peptid ze skupiny bioregulátorů, který se zkoumá v souvislosti s pojivovou tkání. Výzkum se týká buněk chrupavky a regulace buněčných procesů.
Ovagen je krátký syntetický peptid ze skupiny bioregulátorů, který se zkoumá v souvislosti s jaterními buňkami a genovou regulací.
| Bioregulátor | Typ | Oblast výzkumu | Skladování prášku |
|---|---|---|---|
| Epithalon | Tetrapeptid AEDG | Telomeráza, šišinka, melatonin | 2 až 8 °C, chránit před světlem |
| Pinealon | Tripeptid | Ochrana nervových buněk, oxidační stres | 2 až 8 °C, chránit před světlem |
| Cartalax | Krátký peptid | Pojivová tkáň, chrupavka | 2 až 8 °C, chránit před světlem |
| Ovagen | Krátký peptid | Jaterní buňky, genová regulace | 2 až 8 °C, chránit před vlhkostí a světlem |
Sekvence se v rámci rodiny částečně překrývají a pojmenování není u všech dodavatelů jednotné. Proto výzkumníci ověřují identitu podle certifikátu analýzy, ne podle obchodního názvu. Každý bioregulátor má vlastní definovanou sekvenci, kterou najdete v dokumentaci ke konkrétní šarži.
Podrobnosti o stabilitě suchých peptidů a roztoků shrnuje článek Skladování peptidů v laboratoři.
Epithalon, Pinealon, Cartalax i Ovagen dodáváme po 10 mg jako lyofilizovaný prášek v uzavřených skleněných lahvičkách. Čistotu ≥99 % ověřuje nezávislá laboratoř metodou HPLC a identitu hmotnostní spektrometrií. Ke každé šarži je k dispozici certifikát analýzy, na kterém si ověříte sekvenci i naměřenou hmotnost. Jak ho číst, vysvětluje článek Certifikát analýzy (COA) u peptidů. Zásilky posíláme diskrétně a se sledováním v rámci EU, platit můžete kartou, přes Google Pay nebo kryptoměnou.
Ne. V EU jde o neschválené výzkumné chemikálie. Literatura stojí na buněčných kulturách a zvířecích modelech, ne na schválených indikacích u lidí.
Jako skupina na seznamu WADA uvedeny nejsou, na rozdíl například od některých sekretagogů růstového hormonu. To ale neznamená, že jde o schválené látky. Jsou to neregistrované výzkumné chemikálie.
Protože vznikl z výzkumu peptidového přípravku ze šišinky (epifýzy), žlázy, která tvoří melatonin. Odtud i jeho název.
Protože jejich sekvence má jen dvě až čtyři aminokyseliny. Tím se liší od delších peptidů, jako je BPC-157.
Obojí se používá pro stejnou látku, tetrapeptid Ala-Glu-Asp-Gly. V literatuře i v obchodech se setkáte s oběma podobami.
Ne. Každý má vlastní definovanou sekvenci, a proto je potřeba identitu ověřit na certifikátu analýzy konkrétní látky.
Nejčastěji imunofluorescencí, konfokální mikroskopií a western blotem proteinových markerů v buněčných kulturách, doplněnými o zvířecí modely.
Pouze pro výzkumné účely. Není určeno k lidské ani zvířecí spotřebě.
Thymosin alpha 1 a thymulin jsou peptidy brzlíku, KPV je fragment hormonu alfa-MSH a ARA-290 je odvozený od erytropoetinu. Přehled vysvětluje, čím se liší, co o nich říká výzkum a na co se dívat při nákupu pro laboratoř.
Číst článek
DSIP (delta sleep-inducing peptide) je nonapeptid, který byl objeven při výzkumu spánku a dostal jméno podle delta spánku. Jeho biologická role je dodnes sporná a důkazy jsou převážně předklinické.
Číst článek
ATP (adenosintrifosfát) je hlavní energetická molekula buňky, L-karnitin přenáší mastné kyseliny do mitochondrií, kde se z nich získává energie. Článek vysvětluje, jak spolu souvisejí a jak se s nimi pracuje v laboratoři.
Číst článek